Moje první reportáž je trochu netradiční a dlouho jsem přemýšlel, jestli vůbec na veteránské stránky patří. Vzhledem k tomu, jak se mi akce líbila a jak by mohla být prospěšná pro ostatní, tak jsem se rozhodl, že o ní napíši. No uvidíme, jakou budu mít odezvu.
Na konci června jsem se zúčastnil akce "Učme se přežít" která se konala na autodromu v Sosnové. Dostal jsem se tam náhodou - kamarád mi napsal abych se zaregistroval, že pojedeme spolu - ale pravidla pro prioritu účastníků jsou jednoznačná - preferují se místní ( akci spolupořádá Liberecký kraj ) a mladší, méně zkušenní řidiči. Takže jak se dalo čekat, bylo mi sděleno, že termín je naplněn a podle kritérií jsem se na kurz nedostal. Den před plánovaným termínem mi ale jedna z pořadatelek volala, že se uvolnilo místo, tak jsem po krátké úvaze ( jak přehodit práci na někoho jiného ) potvrdil účast.
Ráno jsem v 6 vyrazil, abych byl v Sosnové včas - 200km jízdy. Po příjezdu na autodrom prošel každý z účastníků technickou přejímkou strojů - kontrola vzorku, brzd a stavu motocyklu, a po krátkém představení instruktorů se všichni rozdělili do skupin a začal program kurzu. Program střídal teoretické a praktické části se zhruba desetiminutovými přestávkami na občerstvení a lehký odpočinek.
V teoretické části se probírala technika jízdy, dopravní psychologie, první pomoc, Hlavní příčiny dopravních nehod a kontrola seřízení a údržba motocyklu.
V praktické části se trénovalo přímé brzdění, Výhybný manévr, Zatáčení a brzdění v náklonu, jízda v nestabilním režimu, rozjezd do stoupání a na závěr jízda po celé trati autodromu.
Ukončení kurzu bylo kolem šesté hodiny večerní a musím říct, že se člověk nestačil nudit. Počasí vyšlo ten den na výbornou, takže nic nenarušilo průběh celého dne.
Co napsat na závěr? Když se mě v v půl šesté ráno během vstávání manželka ptala, jestli mi to za to stojí, trmácet se někam 200 kilometrů, tak jsem také trochu zapochyboval. Kurz mě ale přesvědčil, že to stálo za to. Za prvé jsem si poupravil názor na některé jízdní situace a na způsob jejich řešení a hlavně jsem si vše mohl v relativním bezpečí uzavřené, prostorné dráhy vyzkoušet. Za druhé jsem si vyzkoušel, jak se motorka chová v hraničních situacích a za třetí jsem mohl prodiskutovat nejasnosti s instruktory, kteří mají výrazně více zkušenností, než já. Akci mohu všem jen doporučit, pro jízdu na mopedu asi nebude mít velký význam, ale spousta motocyklů - veteránů se řadí svými parametry mezi rychlé stroje a také spousta kolegů jezdících na motoveteránech jezdí zároveň také na moderních motorkách - i pro to jsem se nakonec rozhodl, že své zkušennosti zveřejním na stránkách klubu.
Lojza