Někteří členové našeho klubu již dlouho plánovali zahraniční cestu, která se opravdu uskutečnila v letošním červenci. Cílem se stala nejvyšší hora Rakouska, téměř čtyři tisíce metrů vysoký Grossglockner. Výpravu tvořili členové klubu Zdeněk P. (ČZ 250 Sport, r.v. 1974 + PAV 40), Ondra F. (Jawa 250/353, r.v. 1960), Vašek B. (Jawa 350/640, r.v. 1991) a dalším jezdcem byl Karel M. (Honda CB 500, r.v. 1999). Zmiňovanou horu jsme chtěli zdolat po vysokohorské silnici, která se, díky svým zatáčkám a stoupáním, v poslední době stává častým cílem motorkářů.
Po nezbytných přípravách jsme 5.7. 2017 vyrazili k cíli. Cesta vedla přes hraniční přechod Studánky a odtud jsme již pokračovali směrem na Linz a Salzburg. Večer jsme dorazili do kempu v Zell am See, kde jsme rozložili stany a přespali. Cesta tam trvala 12 hodin a najeli jsme celkem 440 km. Někomu se to může zdát časově hodně dlouhé, ale naše motorky už nejsou nejmladší, proto bylo důležité dávat jim při cestě patřičný odpočinek.
Ráno jsme vyrazili k mýtné bráně, kterou musí projet všichni adepti na pokoření hory. Zaplatili jsme poplatek za vjezd a vyrazili do kopců. Stoupání sice dávalo motorkám pěkně zabrat, ale postupně jsme se dostávali až k ledovci do výšky 2 369 metrů nad mořem. Zde jsme navštívili muzeum veteránů, dali jsme menší oběd a vyrazili do nejvýše položeného místa, kam lze vyjet s motorkou.
To se nacházelo ve výšce 2 671 metrů a pro naše stroje už to byl docela záhul. Řidší vzduch ubíral motorkám na výkonu, nám se také hůř dýchalo, ale vše jsme zvládli bez poruch i újmy na zdraví. Na vrcholu, ze kterého byl krásný výhled do kraje, byly naše motorky velkou atrakcí a objekty k fotografování. Moc nás těšilo, že vedle strojů zvučných značek se ty naše české neztratily a naší výpravu bude dalším návštěvníkům navždy připomínat samolepka Veterán klubu Chýnov, umístěná na vysokém stožáru.
Cesta dolů byla zase náročnější na brzdy, zvlášť ty bubnové se hodně hřály. Ale vše dopadlo na výbornou, mohli jsme si poblahopřát k výkonu a ujistit se, že jsme ve horském terénu najeli přes160 km.
Zpáteční cesta vedla přes Německo. Zastihly nás sice dva lijáky, ale jinak bylo vše super a více než čtyři stovky kilometrů směrem k domovu se dalo v pohodě zvládnout. Celkem jsme najeli 1000 km bez poruch, nehod i zdravotních komplikací. Zajímavá zkušenost i prožitý adrenalin budou jistě důvodem k plánování dalšího dobrodružství, ale o tom zase někdy příště.
Foto z celého výletu: http://www.rajce.net/a14276686
Ondraf