Bratry v triku známe z filmového průmyslu a jako humornou vsuvku dodávám, že žijí i u nás v Chýnově. Fotografie, která provází můj příspěvek, mi dává za pravdu, protože do trik s emblémem Veterán klub Chýnov, jsem se v letošním létě oblékl s mým bratrem Ondrou, takže odtud to podobenství. Nešlo o žádnou náhodnou akci, tak začnu pěkně popořádku.
Naše rodina každým rokem tráví část své červencové dovolené ve střední Dalmácii, v letovisku Primošten. Vzdálenost dlouhou téměř 1000 kilometrů vždy autem zvládneme ujet za jednu noc, ale tentokrát jsme změnili způsob dopravy. Rodiče zvolili obvyklý postup, tedy jízdu autem po známé trase a já s bráchou jsme se rozhodli pokořit chorvatské silnice na našich šedesát let starých motorkách značky JAWA. Výpravě předcházely pečlivé přípravy. Sestavili jsme plán trasy, která vedla přes sousední Rakousko, Slovinsko a velkou část Chorvatska a vytipovali místa na přenocování. Kromě ,,běžného“ nákladu zabraly mnoho místa v cestovních brašnách i náhradní díly, pro případné opravy našich strojů. Čestné místo na našich motocyklech patřilo české vlajce a logu našeho klubu.
,,Z rodné hroudy“ jsme vyrazili v brzkých ranních hodinách a naše stroje začaly ukrajovat první kilometry z náročného putování. Pokud jsme chtěli dosáhnout cíle co nejdříve, bylo nutné ujet každý den více než 300 km. V první etapě naší cesty, bylo zapotřebí překonat kopcovité Rakousko. Po zdolání části rakouských Alp a prvních menších poruchách na našich strojích, jsme se dostali k jezeru nedaleko města Villach. Naše JAWY budily zaslouženou pozornost a zájem jak na silnicích, tak i v místě našeho odpočinku. Ráno nás čekal nelehký úkol, bylo zapotřebí překročit Rakousko-Slovinské hranice, ke kterým jsme se dostávali přes prudké alpské stoupání, kde naše stroje dostávaly opravdu zabrat. Když byly hranice za námi, otevřel se nám překrásný výhled na slovinský Triglav. Putování Slovinskem vedlo i přes hlavní město Lublaň. Po překonání této metropole, nás čekalo posledních pár desítek kilometrů na chorvatské hranice. Chorvatsko nás přivítalo, svým typickým teplým počasím. Postupným sestupem jsme se přibližovali k Jaderskému moři. Zde jsme opět rozložili náš tábor, provedli údržbu na strojích a ráno vyrazili na poslední úsek naší cesty. Velká část poslední jízdy vedla po Jadranské magistrále táhnoucí se podél pobřeží a chorvatského Velebitu. Cíl nebyl daleko, a tak jsme si mohli užívat pěkných vyhlídek na moře a okolní ostrovy. Určité části cesty nebyly jen zalité sluncem. Vedle rozmarů počasí nás, samozřejmě, potrápily i menší defekty, s jejichž
opravou jsme si bez obtíží poradili, pouze jednou nám podal pomocnou ruku chorvatský domorodec, který si jako „honorář“ přál krátké svezení. 
Po třech dnech putování jsme uslyšeli známé chorvatské „dobro došli“. U srdce nás hřála hrdost za zvládnutý úkol a za obdivné komentáře opalujících se Čechů, kteří se nás vyptávali, jestli jsme stroje přivezli dodávkou nebo na káře. Po vysvětlení, že jsme přijeli po vlastní ose, se zmohli jen na obdivné: „To je teda mazec“. Brácha Ondra, který je zkušenějším jezdcem, chtěl pokořit ještě jednu metu a tak si, po pár dnech odpočinku, naplánoval výjezd na nejvyšší horu známého pohoří Biokovo. JAWKA se nezalekla dalších tří set kilometrů, ani strmého stoupání. Po zdolání hory Sveti Jure (1 762 m.n.m.), byla na vrcholu vylepena samolepka chýnovského Veterán klubu.
Pak už jsme se oddávali jen koupání a všemu, co k pravé dovolené patří a sbírali sílu na zpáteční cestu. Ta už trvala kratší dobu a vedla přes vnitrozemí Chorvatska. Tuto vzdálenost se nám podařilo zdolat za dva dny jízdy s přespáním u chorvatské metropole Záhřeb. Od místa odpočinku byla vzdálenost do naší rodné výsky 630 km. Proto jsme z kempu vyjeli časně z rána a kilometry začaly ubíhat. Chtěli jsme ten samý den ještě dosáhnout cíle, a tak jsme nasadili ,,vražedné tempo“. Domu jsme dorazili s večerem a mohli jsme se odměnit za zvládnutí poslední etapy, která byla bez jediné poruchy. Při konečném součtu najetých kilometrů, naše JAWY urazily vzdálenost 2 240 km. Věřím, že tato expedice nebyla poslední a na příští rok se chystáme vyrazit někam do neznáma.
Účastníci výletu:
Ondřej F. (JAWA 250/353, r.v. 1960)
Karel F. (JAWA 250/353, r.v. 1960)
Karel F.